Anna Netrebko

Aleš Bráza
 

Rozhovor s Annou Netrebko (leden 2009)
Lucia z Lammermooru -  MET New York

V titulní roli Donizettiho křehké hrdinky se po své “Baby-pause” představí superdiva Anna Netrebko českou hudební kritikou označovaná též za děvče jako lusk. Role Lucii je jedním z nejnáročnějších dramaticko-koloraturních sopránových partů operní literatury. Vedle širokých možností využití pěvecké virtuozity se zde představitelce otevírá skutečný herecký prostor. Ten Netrebko beze zbytku naplňuje. V roli Luciina milence Edgarda se představí jeden z nejrespektovanějších tenoristů současnosti Rolando Villazón. Jejího tyranského bratra Enrica zpívá barytonista Mariusz Kwiecien. Inscenace Mary Zimmermanové se na jevišti MET stala hitem záhy po své premiéře.

ANNA JE ZPĚT
Anna Netrebko se vrací do Metropolitní opery, kde vystoupí v roli Lucie z Lammermooru.

Teď v lednu se po mateřské dovolené vracíte zpět na operní jeviště. Jak dlouho jste vlastně nevystupovala?

Mé poslední vystoupení bylo na konci června minulého roku. Od té doby až do teď jsem nikde nezpívala. Velmi mě překvapilo, že jsem ani neměla do zpívání chuť. Několik měsíců jsem vlastně ani neotevřela pusu. Cvičit jsem začala až v listopadu. Měla jsem samozřejmě strach, že můj hlas nebude vpořádku. Říká se, že sopranistky po porodu velmi často hlas ztrácejí. Mému hlasu se ale nic nestalo. Pořád je tam, kde má být, a pořád je stejný, jaký byl. Najednou jsem začala mít pocit, že jsem žádnou přestávku neměla, že je všechno tak, jako kdybych se zpíváním na nějakou dobu ani nepřestala. Jediný rozdíl, který jsem zaznamenala, je, že se teď rychleji unavím, ale to je přirozené. Stejně jako sportovci potřebujete trénovat své svaly.

Tato Lucia bude Vaším debutem v této roli v Met. Jak je to vlastně s Lucii a s Vámi?

Když jsem Luciu slyšela poprvé, strnula jsem v němém úžasu. Říkala jsem si, Bože, tohle nikdy nezazpívám. Později jsem se ale začala blíže seznamovat s partiturou a zjistila jsem, že mi Lucia mimořádně sedí. Opravdu se cítím komfortně, když tuto roli zpívám.

Jak přistupujete k Lucii jako k charakteru, se kterým se musíte herecky vypořádat?

Lucii můžete pojmout mnoha různými způsoby. Její šílenství může mít mnoho podob. Lucia může působit jako směšný blázen, jako zlý blázen či jako blázen se zlomeným srdcem. Záleží na každé zpěvačce, co si vybere, a samozřejmě záleží také na režisérovi. V Met momentálně hrajeme novou inscenaci Lucia z Lammermooru, kterou režírovala Mary Zimmerman. Inscenace je to opravdu nádherná a navíc je v ní mnoho prostoru i pro samotné zpěváky. Jsem předsvědčena, že se skvělými partnery, se kterými v Lucii v Met vystupuji, se nám podaří vytvořit něco opravdu mimořádného.

Je to poprvé, co Luciu z Lammermooru zpíváte vedle Rolanda Villazóna?

Ano s Rolandem budeme v této opeře společně vystupovat poprvé. V Lucii z Lammermooru však nemám příliš zpívání s tenorem, je to spíš o sopránu a baritonu. Enrica bude zpívat Mariusz Kwiecien, se kterým jsem vystupovala už v mnoha inscenacích. Je úžasný.

Jak s Mariuszem ztvárníte vztah Lucii a jejího bratra Enrica?

Hodně jsem přemýšlela, proč se Lucia vlastně zblázní. Došla jsem k závěru, že mezi ní a jejím bratrem musí být něco hodně násilného. Musel se k ní chovat nějakým způsobem násilnicky. Nemyslím tím přímo nějaké sexuální násilí, ale něco se mezi nimi stát muselo. Pravděpodobně ji mnohokrát necitlivě srazil na kolena. To je původ její zloby i toho, že Lucia zabíjí. Navíc si nemyslím, že by to přišlo naráz z ničeho nic. Spíš bych řekla, že to v ní zraje. Není šílená od začátku, ale postupně to v ní doutná, až přijde výbuch.

Jste známá jako famózní zpěvačka a zároveň i nedostižná herečka. Jak důležité je, aby operní zpěvák byl schopen obojího?

To ale nejsem jenom já. Patřím do generace zpěváků, kteří už si nemohou dovolit pouze skvěle zpívat, jak tomu bylo dřív. Musíte umět hrát, musíte se umět na jevišti pohybovat. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem ve vídeňské Státní opeře zažila Luciu z Lammermooru s úžasnou sopranistkou Editou Gruberovou. Vůbec nehrála, pouze tam stála a zpívala. I tak to byla asi nejlepší Lucia, kterou jsem kdy na jevišti viděla. Slovy nepopsatelný zážitek.

Vaše sláva sahá daleko za hranice operního světa. Obáváte se, že Vaše hvězdná pověst může upozadit Vaše umělecké kvality?

O těchto věcech vůbec nepřemýšlím. Několikrát jsem byla smutná z toho, když jsem si přečetla, že je lepší se na mě dívat, než mě poslouchat. Nyní už tomu vůbec nevěnuji pozornost. Netrávím ani moc času na internetu, nemám počítač a vlastně ani už moc nečtu, co se o mně kde píše.

Změnilo mateřství Váš pohled na Vaši kariéru?

Pokud ano, tak spíše emociálně. Budu se určitě cítit na jevišti jinak. Jsem jistá, že během vystoupení poznám, že se něco změnilo. S mateřstvím přichází nový druh zodpovědnosti. Stejně jsem si ale jistá, že to bude pořád ta stejná Anna Netrebko, ne-li lepší.

Matt Dobkin
převzato z www.metopera.org

 

---

 

Recenze k filmu Bohéma, 15. 5. 2009 (Zbyněk Vlasák)

 

Pokus o operu ve filmu dorazil do českých kin

Prvním problémem je tempo, operní je pomalejší, pro filmové publikum ne snadno stravitelné. Děj přešlapuje na místě. Dále struktura scénáře, potažmo libreta; La Bohème má čtyři dějství, chybí ji dramatický oblouk i body obratu typické pro filmové vyprávění. Menším zádrhelem je i jednota prostoru a času v rámci všech dějství. První a čtvrté se celé odehrává ve světnici čtyř bohémů na pařížském Montmartru, druhé v ulicích, třetí za branou u hospody.

Rakouský režisér Robert Dornhelm se ale snaží. Používá všechny myslitelné konvenční filmové zbraně (experimenty ale nečekejte): kamera je takřka stále v pohybu, obíhá postavy, mraky se honí za oknem, vločky sněhu jsou až nereálně obrovské, vtahuje prostředí skrz rekvizity do hry (byť se mu nedaří skrýt, že se natáčelo v ateliérech). Používá rovněž kamerové triky jako rozdělení či zpomalení obrazu, prostřihy nebo dokonce rybí oko.

Sám si ale detailními záběry zadělal na další potíž. Filmové herectví je postaveno na civilnosti. Ale zkuste zůstat civilní, když se vašimi ústy zrovna line vrchol některé z árií. Navíc oba hlavní protagonisté zvolili jiný přístup: ona je jako sfinga, on se nechává unést.

Dornhelmovi se nakonec povedlo úspěšně odlišit svůj snímek od záznamu opery především výtvarnou stránkou, jeho kombinace barvy a černobílého tónování tady má svůj smysl a lahodí i zraku, byť celkově si přijde na své spíše sluchové ústrojí. Hlavně proto, že Villazón i Netrebko ze sebe v rolích básníka Rudolfa a jeho milované Mimi dostávají maximum možného, a byť nedosahují vyvolání zážitku podobného živému poslechu, několikrát na vás silou svého projevu sáhnou z plátna. Oni dva i Puccini jsou prostě první operní liga.

Motivací pro zhlédnutí filmové verze tak může být zachycení výjimečného zpěváka a zpěvačky v akci. To se stává aktuální i proto, že Villazón má poslední léta zdravotní a asi i psychické problémy a odvolává svá vystoupení. A nejspíš ani nelze čekat, že by se oba sešli třeba u nás v Národním nebo ve Státní opeře, už třeba z finančních důvodů.

 

---

 

Anna Netrebko v Praze!!!

Nechce se tomu věřit, ale je to pravda. V březnu 2008 těhotná Anna Netrebko byla v Praze v Rudolfinu - Dvořákově síni. Pro německou firmu Deutsche Grammophon zde natáčela CD s názvem Souvenirs. Bez zájmu médií - zřejmě v naprostém utajení. Doprovázela ji Pražská komorní filharmonie, kterou řídil Emmanuel Villaume. Podrobnější informace: PKF   Novinky.cz

 

2CD BOHÉMA 2009 recenze Muzikus

 

Manon, Vídeň 2008 recenze Zd. Vokurky	Romeo a Julie 2008 - recenze R. Hrdinové

---

 

Anna Netrebko, operní diva vizuální éry

 Sopranistka Anna Netrebko je mladá dáma mnoha tváří. Střídá je s pomocí vizážistů, manažerů, fotografů a tvůrců videoklipů až marnotratně. Jednou vypadá jako milá a obyčejná nesmělá dívka, příště je usměvavou suverénkou, jindy, to když fotí módu či šperky, se promění v tajemně svůdnou krasavici. Říká se o ní, že je první operní divou generace hudebního videa. Je jí třiatřicet. Je miláčkem tisku. Ale vedle zajímavé tváře, která nezapře slovanský původ, má naštěstí také zajímavý hlas a umí zpívat. Roku 2003 byla pěvkyní roku časopisu Opernwelt.

Mladá Ruska se stala senzací operního světa doslova přes noc, když v roce 1995 triumfálně debutovala v Opeře v San Francisku v Glinkově díle Ruslan a Ludmila . Světu ji objevil démonický dirigent Valerij Gergijev. Že je jednou z nejdůležitějších nastupujících hvězd, potvrdila před pár lety jako Dona Anna na Salcburském festivalu.
Tehdy se tam mimochodem setkala pod taktovkou Nikolause Harnoncourta i s Magdalenou Koženou coby Zerlinou. Netrebko pak excelovala jako Traviata ve vídeňské Státní opeře a pak i v roce 2002 při debutu v Metropolitní opeře jako Nataša v Prokofjevově Vojně a míru . Pod Gergijevovou taktovkou.

"Lidé mají rádi hvězdy a s dalšími zajímavými osobnostmi se přesná hranice mezi světem klasiky a popu vytrácí," říká Anna Netrebko. Přiznává tak nepřímo, že se do výrazně vizualizované role mladé přitažlivé star, přisouzené jí trhem a reklamou a stylizované až k jemnému erotickému akcentu, nemusí asi příliš nutit. "První diva pro generaci MTV? Ano," přitakává a prozrazuje, že tento hudební televizní kanál sama často, když je na cestách, sleduje a že má různé formy hudebního videa ráda. Přesto ji docela - samozřejmě příjemně - šokovalo, když zjistila, že se v Německu se svým DVD umístila v žebříčcích výše než popové stars Beyonce, Britney Spears nebo Robbie Williams.

Když se z rodného černomořského Krasnodaru, kde prý byla mimo jiné úspěšnou gymnastkou, dostala dcera významného geologa na přelomu 80. a 90. let na studia do Petrohradu, šla nejprve na konzervatoř, aby se stala herečkou. Teprve později objevila svět opery. "Chtěla jsem účinkovat na jevišti, bylo mi jedno, jak. Já tehdy ani neuvažovala, jestli mám nějaký hlas. Teprve asi po roce mi došlo, že by se mi zpěv líbil. Konkurence v oblasti herecké stejně byla strašně velká, ukázalo se mezitím, že stát se zpěvačkou bude asi snadnější," vzpomíná.

Flirtovala tehdy, stejně jako její kamarádky, s chlapci z baletního souboru a snažila se před nimi skrýt, že v Mariinském divadle ve skutečnosti jen uklízí - že myje během představení podlahy ve vstupní hale a na chodbách, plné bláta, sněhu a vody. Prý v tom zamlčování skutečného stavu věcí byla docela úspěšná. Vzala tuto práci totiž proto, aby se dostala na zkoušky a představení. "Venku mínus dvacet, v obchodech nic k dostání, jen těstoviny, které nebyly vůbec k jídlu, ale já tehdy žila jen hudbou. Měla jsem růžové brýle - hlavně, že jsem byla v divadle," vzpomíná dnes umělkyně, která prý chtěla být jako malá princeznou a žít na zámku.

V roce 1993 vyhrála první cenu v moskevské Glinkově soutěži. Mezzosopranistka Irina Archipova ji pak pozvala k účasti na koncertě Velkého divadla. Ve studiu pokračovala - a snad dodnes může pokračovat - u sopranistky Renaty Scotto. I když legendy praví, že ji dirigent Gergijev "objevil" , když myla schody, pravda asi bude prozaičtější. V roce 1993 předzpívala v Mariinském divadle - připravila si árii Královny noci - a byla to událost. Gergijev nicméně údajně tehdy s údivem řekl: "Ale, ale, vy taky umíte zpívat?" Ať už to bylo jakkoli, skutečností je, že dostala nejprve malou roli, ale velmi brzy už Zuzanku ve Figarově svatbě . Faktem je, že ve dvaadvaceti se stala hvězdou jeho souboru a že jí zůstává. Netrebko má s Gergijevem, vládcem Mariinského divadla, dodnes přátelský vztah. Jak sama říká, je to asi i proto, že její povaze vyhovuje nezávislost, a také proto, že zásadně nepomlouvá kolegy. Do Petrohradu a do Mariinského se stále vrací, nedaleko má ostatně byt.
Už dávno si je vědoma důležitosti vzhledu v současném marketingu klasické hudby. A tak je zcela standardní její požadavek, má-li být fotografována pro rozhovor, že časopis, který o to žádá, zaplatí vlasového stylistu a odborníka na make-up. Říká se o ní, že velice ráda nakupuje, že navštěvuje diskotéky i striptýzové bary a že má široký rejstřík ruských slov pro klení. Jen to zvětšuje její auru, o níž jsme u nás zatím moc neslyšeli, ale která z ní v metropolích, kam často zajíždí, tvoří jednu z celebrit současnosti.

"Anna Netrebko je považována za jednu z hvězd operního nebe a není o tom pochyb. Má nádherný hlas, je vynikající herečka, líbí se publiku a je opravdu krásná žena. Je ale hlavně velice muzikální. Pokud bude zpívat správný repertoár a tvrdě dál pracovat, má na to, aby se na mnoho dalších let stala jedním z největších světových sopránů," řekl o ní Plácido Domingo, šéf operních souborů ve Washingtonu a v Los Angeles.

Sopranistka cestuje po světě. Samozřejmě, že jako studentka snila. "Ale moje sny nikdy nešly takhle daleko...," přiznává a odmítá, že by teď byla skutečně operní "divou" se vším negativním, co si s tím lidé obvykle spojují:  "Požaduji snad do své šatny štěňata a vše v růžové barvě? Jistě že ne." Neuvažuje prý o slávě, o tom, jak je známá. Spíše se znovu a znovu ptá, proč vybrali právě ji a zda je dobrá. Zda je dostatečně a skutečně dobrá.

Letos už za sebou má mimo jiné vydání DVD Anna Netrebko - The Woman, The Voice a představení svého druhého alba Sempre liber a, dále dlouho očekávaný berlínský debut a účinkování ve filmu, kde hraje operní hvězdu zpívající královně. Absolvovala již podzimní vystoupení na BBC Proms v Londýně, Norinu v Donizettiho Donu Pasqualovi s Opera Company ve Filadelfii a listopadovou sérii v Metropolitní opeře, kde zpívala Musetu v Bohémě . Do konce roku se ještě objeví v Mariinském divadle v Petrohradu v ope ře Carská nevěsta Nikolaje Rimského-Korsakova. V únoru ji čeká Opera v Los Angeles, kde bude Julií v Gounodově opeře Romeo a Julie , na jaře přijde Donizettiho Nápoj lásky ve Vídni a recitálové turné po Japonsku. Červen má patřit londýnské Covent Garden a Gildě ve Verdiho Rigolettovi a srpen představením Verdiho Traviaty na Salcburském festivalu... V roce 2006 bude Anna Netrebko poprvé zpívat v Belliniho Puritánech , a to v newyorské Metropolitní opeře. Představy a úkoly má na ten rok i mozartovské. Jako umělkyně exluzivně vázaná k firmě Deutsche Grammophon má v plánech zajištěno nejméně pět desek do roku 2007.

Slyšet ji při recitálu je i pro zasvěcené znalce svátkem, téměř je totiž nedává. "Pořád zpívám v opeře, nemám na recitály dost času. Takový koncert potřebuje proměnu pěvecké techniky, sál je malý, klavír potřebuje jiný přístup. Ano, ráda bych je dělala, ale snad někdy později," odráží sopranistka příbuzné dotazy.

O hlasu Anny Netrebko se hovoří jako o krásném, temném a snadno rozpoznatelném, o jejím jevištním projevu přímo jako o elegantním a svůdném. Jeden kritik proto o ní v listu San Francisco Chronicle napsal: "Tak tady máme zpěvačku, která má prostě všechno: hlas ohromující čistoty, preciznosti a možností, široký dynamický a tónový rozsah, představivost, vhled a inteligenci - to vše kombinované s oslnivým charismatem, které neumožňuje, v okamžiku kdy zpívá a hra je, dívat se jinam." Newyorský kritik " jemně krásnou a štíhlou" sopranistku charakterizoval v roli Nataši takto: "Je »jen o něco starší než nějaká školačka«, ale graciézně se pohybující a s hlasem překvapivé, až heroické síly." Londýn byl unešen její Donnou Annou: " Nejmladší a nejvíc sexy sopranistka, kterou lze v této roli vůbec pamatovat." A Vídeň? Ta ji také obdivovala: "Anna Netrebko se svou Traviatou dobyla Vídeňskou státní operu. Opravdu není přehnané použít slovo zázrak. Jedna jediná zpívající herečka má při sobě všechno, o čem operní fanoušci mohli až dosud jen snít," psal tamní tisk.

Londýnský Evening Standard se vyjádřil letos v září o Anně Netrebko jako o "přátelské divě" . Autorka článku si všimla, že její dramatický soprán je krásně neunavený, ale také toho, že má ruská krasavice slabost pro módu. "Její křivky a její velké temné oči jsou snem každého módního návrháře. Také je využívá. Miluje značky Dolce+Gabbana, Marc Jacobs, John Galliano a Escada, od nichž má šaty na koncerty," prozradil tento list. A prozradil i víc: Anna Netrebko, schopná rychle navázat kamarádský vztah nejen s pěvci, ale i s personálem v zákulisí, se po pěti letech známosti zasnoubila s italským barytonistou Simonem Alberghinim. "Jezdí za mnou, ale když má angažmá a moc práce, nevidíme se," popsala sopranistka vztah dvou zaměstnaných pěvců. Na svatbu kvůli plnému diáři prý sama ještě rok nebo dva nemůže ani pomyslet. Svou pěveckou techniku Netrebko popisuje jako zvláštní. " Blíží se to mezzosopránovému zpívání, se vším tím dole (nechává zaznít prsní rejstřík - pozn. aut. ), ale musím přitom zpívat role, které jsou naopak vysoko a nahlas."

Dovede být k sobě kritická, ale nechce si na druhou stranu kazit spaní. Pokud během představení udělá chybu, nestresuje se jako jiní, kteří se podle jejích slov trápí a obávají se vyjít ven z divadla. Její přítel je jí prý dobrým kritikem, když je potřeba. Jako správný Ital ví, co je to bel canto, a tak někdy prý, když se mu nezamlouvá, jak zpívá, poznamená: Anya, uh-uh!

Mimo divadlo se Anna chová jako moderní děvče. "Zabývám se hodně operou, ale ne pouze jí. Pokud nepracuji, dělám i jiné věci - nakupuji, jdu do kina, cokoli. Je hodně kolegů zpěváků, kterým když řeknete, pojď ven, pojďme dělat tohle nebo tohle, odpovídají: Ne ne, to nejde, tam by mohla být klimatizace... Tak jim říkávám, ať neblázní, že žijí jen jednou," vyprávěla Anna Netrebko v jednom z mnoha rozhovorů. Přišla na něj prý v tričku s nápisem Miluji nákupy, v černé kožené minisukni a ve vysokých botách.

"Je to docela zábava, obléknout se do kostýmu a být někým jiným, žít něčí život. A mám ráda, když můžu hrát trochu bláznivé ženské. Je to mnohem zajímavější. Líbí se mi, když je přítomna troška nebezpečí," vysvětluje samozřejmost, s níž se pohybuje na jevišti. Uvažuje o tom, že jí hlas za pár let dovolí dostat se k Richardu Straussovi, k repertoáru, jaký patří třeba ke jménu Kiri Te Kanawa. Byla by to například Arabella. Ne však role podepisující se na hlasu, jako je Salome. "Už jsem slyšela řadu lidí, jak mi radí, abych Salome zpívala. Ale podezřívám je, že by spíš jen chtěli vidět, jak se na scéně svlékám," lakonicky odmítá Netrebko podobné rady.

Srovnávají vás lidé s Marií Callas, zeptala se autorka jednoho článku. "Ano, pořád." A co jim říkáte? Po dlouhé pauze přichází odpověď: "Co jim mohu říkat... Callas byla jedinečná a už nikdy nemůže být nikdo takový jako ona. Ale děkuji - je to kompliment."

---

 

Anna Netrebko

 

- Miluji belcantovou operu. Velmi se těším na svou první Elvíru v Belliniho
Puritánech v MET v roce 2006.

- Nemám žádný zvláštní operní idol. Je spousta skvělých pěvců, které obdivuji v tom či v onom repertoáru, ale každý pěvec si nachází a musí najít svou vlastní cestu ke konkrétní roli.

- Líbí se mi pop-music. Bylo velmi inspirativní pracovat na klipech s lidmi, kteří nepocházejí z prostředí klasické hudby.

- Mozartovy opery byly v mé kariéře vždy velmi důležité. Pro rok 2006 jsem přizvána k projektu uvedení všech Mozartových oper v Salcburku. Připravuji také s Maestrem Abbadem nahrávku Mozartových koncertních a operních árií. Měla by vyjít v mozartovském roce 2006.

- Dva týdny nahrávání s Claudiem Abbadem v Reggio Emilia byla ta nejšťastnější doba v mém životě. Od začátku jsme spolu velmi snadno komunikovali. Jeho otevřenost mi pomohla otevřít se. Je to hrozně důležité, protože nahrávání je úplně jiná věc než účinkování na scéně.

- Miluji Wagnera, ale vím, že ho nikdy nebudu dělat.

- Obdivuji Maestra Gergijeva, byl a je mi velkou podporou a poradcem. Hodně jsem se od něj naučila. Cítím zároveň velký respekt, který má k mým uměleckým potřebám a přáním.

- Lidé se často zajímají o různé skandálky, o cokoli ze zákulisí divadla. Ale to je trošku jako s dobrou restaurací... Tam také nekoukáte do kuchyně.

Časopis Harmonie 1. 12. 2004 - článek Petra Vebera