DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Anna Netrebko

 
Režie: Willy Decker
Dirigent: Carlo Rizzi
Violeta: Anna Netrebko
Alfred: Rolando Villazon
Germont: Thomas Hampson
Dr.Grenvil: Luigi Roni

Tato inscenace byla dokonalá jak po stránce pěvecké, tak po stránce režijní.
Viděl jsem Traviatu už mnohokrát, ale tato mně nadchla.
Asi také proto, že můj tatínek, operní režisér, kdysi Traviatu režíroval ve stejném duchu
a moje maminka Stanislava Součková - (klikni na banner),
zpívala Violetu také tak procítěně - pěvecky i herecky.



 
La Traviata, 2005

 

Videa z představení

Libiamo
(R. Villazon, A. Netrebko)

La Traviata Salzburg 2005

La Traviata Salzburg 2005

La Traviata Salzburg 2005

La Traviata Salzburg 2005
Addio del passato

 


Fotografie z představení

 Recenze

Úspěch nové inscenace Verdiho opery La traviata byl předem zaručen hvězdným obsazením: soudobá superstar Anna Netrebko v roli titulní, další neméně populární topstar Rolando Villazón jako Alfredo a do třetice Thomas Hampson jako Giorgio Germont. Ve všech třech případech nejde jen o mediální bublinu, i když humbuku bylo kolem premiéry víc než dost, ale o tvůrčí umělce, kteří své role prožívají a propracovávají a kteří si práci na jevišti nijak neulehčují. Anna Netrebko ovšem dostala v režii Willyho Deckera výjimečný prostor: výtvarník scény Wolfgang Gussmann širokoúhlé jeviště velkého sálu Festspielhausu ještě podtrhl vyklenutou světle šedou stěnou přes celý horizont, na jejímž vrchu jako na balkóně mohl zpívat sbor, a celé jeviště tak měla Netrebko pro sebe. Pojízdné pohovky s dráždivými přehozy a velké hodiny, které se různě přemísťovaly, doplňovaly prostor, navíc i práce se světlem byla velice nápaditá. Osud Violetty jako by se nezadržitelně blížil k hodině smrti, kterou zde zosobňoval jakýsi " posel smrti" Dr. Grenvil. Ten si ovšem svůj part odzpíval toliko v posledním aktu, kdežto v předcházejících dějstvích musela jeho několik málo vět převzít zcela nová postava, v programu nazvaná jako " kavalír" . Netrebko byla v tmavorudých krátkých šatech, v několika scénách dokonce jenom v kombiné, třebaže ani před Alfredovým otcem, ani na plese u Flory by se patrně do spodního prádla nesvlékla. Sbor byl kompaktní masou včetně Flory a dalších postav, muži i ženy ve fracích, Violetta jako by vedla svůj zápas o lásku a posléze o život proti všem. Láska v Deckerově pojetí je ovšem spíš erotická křeč a romantizovaný chtíč; právě neukojené a nenasytné chování obou milenců na začátku 2. dějství tomu nasvědčuje. Proto není tak docela od věci, že Alfredo strčí Violettě vyhrané peníze brutálně do rozkroku, až zaúpí bolestí.
Willy Decker narežíroval Violettin příběh sugestivně, v úzkém propojení drsného naturalismu a symbolismu. Jak Netrebko, tak Villazón, ale i Hampson tuto symbiózu jedinečně splňovali, autenticita jejich výrazu i emocionální prožitek pěveckých výkonů byly opravdu maximální. Dokonce jako by ani příliš nevadilo, že tentokrát hudební nastudování (dirigent Carlo Rizzi) bylo dosti povrchní, dramaticky ploché, že ani Vídeňští filharmonikové se nepovznesli nad celkem běžný průměr, což je ovšem opravdu škoda.


G. Verdi: LA TRAVIATA  - St. Petersburg 2003


 
G. Verdi: LA TRAVIATA  - ( SAINT PETERSBURG )
1994
ůůůůů